CZ
EN
DE
ES
FR
HOMEKAPELAHUDBAKONCERTYFOTKYKONTAKT

V pořadí šestou desku "O ptácích a rybách!" vydávají BraAgas u vydavatelství Indies Scope v březnu 2018.
CD bylo nahráno ve studiu Bros.

BraAgas - O ptácích a rybách

01. Aj ty ptáčku kraholáčku - text
02. Husičky - text
03. Ulianka - text
04. Rybičky - text
05. Brodil Janík koně - text- video
06. Janek můj - text
07. Vlaštověnka - text
08. Kovářka - text
09. V čirém poli stojí zámek - text
10. Zezulenka - text
11. Šlo děvčátko na travičku - text
12. Spieše sa rozlúčí - text
13. Krchov - text

Total time: 39:52

 

CD si můžete zakoupit u Indies Scope.

ZPĚT


Na desce O ptácích a rybách hrají a zpívají:

BraAgas:

  • Kateřina Göttlichová - zpěv (sólo 1-3,6-11,13), cistra, kytara, nyckelharpa, dudy
  • Michala Hrbková - zpěv (sólo 3,4,12)
  • Karla Braunová - zpěv, flétny, klarinet, dudy a další dechové nástroje
  • Michaela Krbcová - zpěv, bubny a perkuse
  • Jan Hrbek - basa, zpěv 12

Hosté/ Guests:

  • Jan Klíma - zpěv 8,10, cistra
  • Jan Balcar - kytara, didgeridoo a další zvuky
  • Alžběta Josefy - džbán, darbuka
  • Hearn Gadbois - rámový buben, zarb
  • Hana Hrbková - kontrabas

Produkce - David Göttlich
Zvuk, mix a hudební režie - Jan Balcar, studio Bros, 2017/18
Mastering - SONO Records
Cover design - Alžběta Josefy

Hudba a texty všech písní jsou lidové v aranžmá K. Göttlichové, D. Göttlicha a BraAgas

Aj ty ptáčku kraholačku 

Aj ty ptáčku kraholačku vysoko litaš,
poviz že mi novinečku
jaku tam slychać.

Aj slychać tam novinečku 
něhrubě dobrú
že už tvoju najmilejši
ku slubu vedú.

Dva ju vedú, třé ji hrajú 
šestému je žal
sedmému se srdce kraje
že ju nědostal

Osmý praví: kamarádi,
poďme jen za ňú
ať ju ješče  uvidíme,
pokeď je pannú.

Devátému napisala   
na pergamíně
aby sobě hledal pannu
v jiné krajině

Ona stojí u oltářa 
mezi družbama
jako kvítek lelujový
mezi vrškama

Aj ty ptáčku kraholačku vysoko litaš,
poviz že mi novinečku
jaku tam slychać

Husičky 

Husičky, husičky
vysoko letíte,
vysoko letíte,
každého vidíte.

Zatočte se kolem 
nad milého dvorem,
zkažte mu novinu,
že se vdávat budu

Už jsem naň čekala 
pět a padesát let,
už mi má hlavěnka
počíná šedivět.

Ten zlatý prstýnek   
do prsta zarůstá,
stříbrná tkanečka
k čelu mi přirůstá.

Husičky, husičky
vysoko letíte,
vysoko letíte,
každého vidíte.

Ulianka

Ulianka, čistá panna
u Dunaja šaty prala
Dojeli tam třé husaři:
Poď, Uliško, pojeď s námi.
Já bych s váma ráda jela,             
dybych tu bratra neměla.

Bratra možeš otráviti,
možeš s námi předca jeti.
Jak bych já ho otrávila?                             
Temu sem sa neučila.

Běž do lesa dubového,
nejdeš hada jedového.
Uvař mu ho k snídáníčku,

jak rybičku s černú máčkú.

Poď, Janíčku, k snídáničku,         
máš přichystanú rybičku.
A co sú to za rybičky?
Dyť nemá žádná hlavičky.

Hlavičky sem urúbala,                                
pod okénko zakopala.
Jak ten první kúsek zédl,
hned na celé tělo zbledl.

Běž, Uliško, pro peřinku,
nech položím svú hlavěnku.
Donesla mu tvrdý kámeň:

Ostávaj tu s Pánem Bohem.

Bojanovské zvony zvoňá,
Uliánku drábi hoňá.
A Hodonské dozvonily
Ulianku dohonili
Zazdite mia do kamení,                     
nech o mně pěsničky není.

Rybičky

Povězte, povězte vy malé rybičky
Neviděly ste tam, neviděly ste tam
Dieuča u vodičky

Viděly, viděly dívalo sa do ní
Si li tak hluboká, jako si široká
Skočila bych do ní

Neskákaj neskákaj, nedělaj ty toho
Či sa ti nelúbí, či sa ti nelúbí
Hladaj si iného

Rožnove Rožnove , stojíš na kopečku
To pro tebe pozbyl, to pro tebe pozbyl
Šuhaj galánečku

Brodil Janík koně

Brodil Janík koně
V polanskej dolině

Koníčky nad vodú
Janíček pod vodú

Koníčky řehtali
jako by plakali
Janíčka hledali

Milá nemeškala
K rybářom běžala

Rybáři rybáři 
Zatahujte moře
Utopilo sa mi
Potěšení moje

Rybáři zatáhli
Jánoška vytáhli
 
A to je ta ryba
Mému srdci milá

Milá nemeškala
K zvonařům běžala

Zvonaři zvonaři
Zvoňte na vše strany
Utopilo sa mi
moje potěšení

Milá nemeškala
K hrobařům běžala

Hrobaří hrobaři
Ukopte mi jamu
Velikú, širokú
Co dvá do ní lehnú.

Janóšek a i já
Lehneme obadvá

Janek můj

Janek můj
vozil hnůj
do bařinky skácal
nohavičky zmáčal
Bože můj

Janek můj
vozil hnůj
přiletěla vranka
uchytila Janka
Bože můj

Chytlas mia má milá
chytlas mia na sidla
nemožu uletět
svázalas mně křídla

Svázalas mně křídla
hedvábnú šnúřečkú
nemožu uletět
za jinú děvečkú

Vlaštověnka

Ach laštověnka, černý pták
rano vstává, švihotává,
mladé ludí, ze sna budí

Ach laštověnko černičká
přeleť polečko znizučka
Přeleť přes mi  to stavení
hdě je moje potěšení

Ach, mám srdce zarmúcené,
jak do trňa zatlačené
Ach, potěš potěš milý Bůh
nepotěšiš, musim zhynuť

Ach, zhynu ja něnadale,
nepratele stoja všadě
Nepřately mám na sebe,
nědaju mi, synku, těbe.

Kovářka

Byla tě stará kovářka Měla synáčka Václavka
Nedala se mu ženiti Kázala mu vandrovati

Vandruj, Václavku, vandruj pryč Dám ti na cestu ostrý meč
A Václavek se rozhněval Jednoho muže rozsekal

Teď vzkažte mojí mateři Ať mě nečeká k  večeři
Ať za mnou přijde s košilkou S konopnou a s tou tenkou

V konopné budu choditi A v tenké budu viseti
Nevěšejte mě na duby Objedli by mě holubi

Nechte mě viset na jedli Tam milá pro vodu chodí
Až tej voděnky nabere Holuby ze mne odžene

Ej hukša hukša z milého Nežerte těla bílého
Nežerte těch černých očí Co mě přivodily k pláči

A holubi jenom žrali Jenom kosti zanechali

V čirém poli stojí zámek

V čirém poli stojí zámek
Slúžil tam jeden pacholek
Slúžil tam s jednú děvečkú
To s rychtářovú dcérečkú
Sedym let tam spolu byli                     
Slova spolu nemluvili
A jak bylo v osmém létě       
Pán Bůh jim dal krásné dietě 
Tak se spolu uradili                                   
By to dítě zmordovali

Zlatú šňůru ukrútila                                            
Do studnice ho pustila
Dívča paní to vidělo                                  
Hned pánovi žalovalo
Pantatíčku zlá novina
naša Anka měla syna
do studnice ho pustila
Stojí, stojí šibenička                               
Na ní bílá holubička
viset tam bude Anička

A idě kat s ňú po mostě           
A rozpráví s ňú po sprostě
Chceš, Aničko, mojú býti                  
Já ti kúpím živobytí
Dělej, kate, jak máš dělat
Moje očka zavazovať
Jak sem teho zaslúžila                                
tři děti jsem usmrtila
Jak ta slova vypustila
hned ji hlava odskočila


Zezulenka

Zakukala zezulenka sedňa na jalovec
která žena muža bije to není pěkná věc.
Tři dni na něj kukala,
jest a pit mu nedala.
Kuku kuku, safijenský kluku.

Zavřela ho do posady, že se jí nekořil
prut na něho naměřila, aby se jí modlil.
V kotle vodu vařila,
ruce, líce pařila.
Kuku kuku, safijenský kluku.

Má ženuško nejmilejší, já tě pěkně prosím,
nedělej mně té potupy, já tě bíti musím.
Nepřestala žehrati,
nechtěla se podati,
až on začal já na zada hrati.

A ta přemilá hra celú hodinu trvala,
až její zádečka modrým kvítím prokvetala.
A už já to dobře znám,
že je muž nad ženú pán;
už já dycky mu slovo dobré dám.

Šlo děvčátko na travičku

Šlo děvčátko na travičku
do zeleného hájíčku.

Postřehlo tam šohajíčka
rybářového Janíčka.

Ty Janíčku rybaříčku
chytni mně jednu rybičku

Převezl ju po Dunaju
dolů k zelenému háju.

Nohy ruce jí urúbal,
černé očka jí vylúpal.

Ach Janíčku srdce moje,
kam jsi poděl oči moje?

Tam sú tvoje černé oči,

kde sa Dunaj kolem točí.


Spiéše sa rozlúčí

Spiéše sa rozlúčí
Dunajek s písečkem,
než sa já rozlúčím
se svojím synečkem.

Spiéše sa rozlúčí   
drobná rybka s vodú
než sa já rozlúčím
má panenko s tebú.

Spiéš voda Lidečkem 
hore zpátkem půjde,
než na mé hlavěnce
věneček zas bude.

Kdo to chodí po krchově

Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
A to jsem já, nový šafář, z tohoto dvora hospodář
Řekni doma mojí paní ať mi šije rubáš nový
Přišel šafář, přišel domů, sednul za stůl, sklonil hlavu
Vzkazuje ti tvůj pán první bys mu dala rubáš nový

Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
A to jsem já, tvoje paní, nesu tobě rubáš nový

Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila
Nechytej se krku mého, vždyť vidíš jen mrtvé tělo
Třeba je to mrtvé tělo, bývalo mi často milo
Vstup, paní, vstup, vstup doleji a nestůj jen na okraji

Přiletěli dva holoubci, sedli sobě na zvonici
A tak překrásně houkali, jakoby hrany zvonily

Jak sirotci uslyšeli, tak na krchov pospíchali
Ach, matičko, roztomilá, komu jsi nás zanechala
Vždyť jste, dítky, dosti staré, opatrujte jedno druhé